Apálie
Tato hra nás přenesla až k našim protinožcům do Austrálie do nedaleké minulosti. Hrdinové vedeni Apálií museli bojovat s nepřízní osudu představovanou krutým a bezcitným mafiánem, který prostřednictvím svých lidí bezohledně likvidoval svoje nepřátele v honbě za bohatstvím. Apálie ve spolupráci s domorodci se však nezalekla a celou mafiánskou síť za pomocí i policie nakonec rozbila a spravedlnosti bylo učiněno za dost.
Termín konání: 23. 7. – 8. 8. 2009
Počet účastníků: 50 dětí, 10 vedoucích
Vedoucí a funkce:
Jaroslav Sauer st. a ml., Jaroslav Luňák, Jaroslav Sauer ml., Pavel Slabyhoud, Vítek Slabyhoud, František Zahálka, Zdeněk Vaněčka, Jiřina Slabyhoudová, Pavla Slabyhoudová, Šárka Hotařová.
Kožlanských, kde dobrodružství čihá za každým stromem, kde příroda jen
okrajově narušená činností lidskou jest a kde se pomalu nebe dotýká země.
Družiny:
SKYPIOVÉ Vojta Forman
ABOROJEANS Jirka Michalíček alias Mário
HAKSŇÁCI Vojta Moravec
Etapovku vyhráli: Aborejeanes před Skipii a Haksňákama
Družiny vyhráli: Skypiové před Haksňákama a Aborejeanesma
Získání pokladu: Skypiové před Aborojeanes a Haksňáky
Jednotlivci: Kristinka Křivohlávková a Filip Nový
Sympaťáci: Lenka Hotařová a Vojta Moravec
Končili: Filip Nový, Mário Jirka Michalíček, Kofr Vojta Moravec,Zdena Pasevová a Jiřinka Lišková.
Do historie vstoupilo
- Složení krásné písničky borci, kterou složili na melodii „Dráček Paf“ táborníci, kteří letos skončili a to Vojta, Zdena, Mário, Jiřka a Filip
Předehra: Nánaná…
Strávili jsme v Kožlanech spoustu krásných chvil,
nemůžem tu zůstat ani chvilku dýl.
Etapy a bojovky měli jsme rádi,
za tu dobu stali se z nás kamarádi.
Ref.:
Tak a já už odcházím, nadešel můj čas,
zpátky už se nevrátím, postesknu si zas.
Na Vožeh a Pahorek jsme se těšili,
do Kentáče potom rychle skočili.
Kdyby kuchet nebylo, měli bychom hlad,
vedoucí nás každý den nutili běhat.
Ref.:
Náčovo příběhy bavily nás moc
a to jeho Lůlalů na krásnou dobrou noc.
Kožlany nás vracely vždy do dětských let,
dnes se s vámi loučíme, my a bylo nás pět.
Ref.: 2x
- Mário se úspěšně zhostil úkolu „ohniváka“ a po celou dobu udržoval poradní i táborové ohně.
- V jedné z etap byla použita „džaba“ tedy prkénko na provázku, které při roztočení vydávalo hluboký zvuk, který byl slyšet hodně daleko a přivolával bojovníky.
- Na Vožeháku jsme pod vodou zachycovali baterkou vysílanou morseovku.
- Malý Vojta na celodeňáku vyslal svoji družinu napřed a pak jsme o něho měli všichni strach jestli se Vojta najde (no – našel).
- Házelo se také vlastnoručně zhotovenými bumerangy a oštěpy. Nejvíce se při tom všem vyznamenal velký Vojta, který při svém snažení uklouzl a rozplácl se jak široký tak dlouhý, s oštěpem za sebou. Z toho vypukla i notná dávka veselí, že nikdo z nás nemohl chvíli vůbec pokračovat v házení.
- Poprvé v etapovce byla použita GPS k vyhledání pokladu ukrytého v kůlně u chatek pod táborem.
Zajímavosti
- José vymyslel úkol k prostřednímu táboráku, že rodinné klany účastníků musí předvést scénku či něco podobného – výborná zábava a hodně legrace. Voda, která teče vždy volně a neřízeně z Pahorku tentokráte tekla řízeně ve dřevěných korýtkách.
- Při plnění etapy s vařením, jsme si museli sehnat potraviny jak se dalo. Dopadlo to tak, že si v Kožlanech lidi mysleli, že nám Uganda nechce dát najíst. Ten pak měl strach vůbec jet do Kožlan!
- Stezka odvahy na Žiďáku byla zakončena velmi efektně. Každá družina vypustila v lomu do večerní oblohy velký „lampion“, který byl vidět ještě dobrou čtvrt hodinu vysoko letící nad Kožlanama.
- Zajímavý boj se odehrál na Vožeháku, jehož ústředním náčiním byly velké gymbaly.
Zajímavosti – DOSPĚLÁCI
- Páteční večerní a tradiční hra se odehrává za pomocí „blikaček“ na Pahorku. Slovo podprsenka bylo ústředním motivem doplněným zrýmovanými indiciemi. Předvedení ústředního motivu u táboráku vyvolalo notně veselí. Sobotní KPČ nás přes různé úkoly a Angerbach přivádí do kulturního zařízení „Ve mlýně“. Vzorná obsluha se s námi notně bavila při plnění zadaných úkolů přímo v lokále a sledovala tradiční boj „klokanek“, které odkládaly vše co mohly až do úplného vyčerpání. Stereem a dalšími moky pak bylo opět zpečetěno přátelství. Odchod byl o to náročnější, někteří však neuposlechli příkazu Náči a vzali zpáteční cestu „zkratkou“ přes Kožlany. Na večeři přišli značně pozdě a Náča zakázal jim večeři vydat. No, nakonec se ustrnul nad hladovými. Táborák i vzniklý napnelismus uklidnil a vše nakonec do nedělního odjezdu proběhlo v pohodě a veselí.
