KELTOVÉ

V tomto roce jsme se podívali do dávné historie. Život Keltů na našem území byl vyprávěn jako příběh dětí, jež musely a uměly bojovat ani ne tak silou jako spíš chytrostí. Vše se odehrávalo v oblasti dnešní Kadaně, Krušných hor a řeky Ohře, která tehdy byla nespoutaná, zrádná a divoká.

Termín konání: 25. 7. – 6. 8. 1994
Počet účastníků: 9 vedoucích, 43 dětí

Vedoucí a funkce:
hlavní vedoucí Jarda Sauer, zástupce hospodář Jarda Luňák,
kuchařka Jana Sauerová, Hana Studená,
vedoucí Jiřina Slabyhoudová, David Váňa, Pavla Luňáková, Zdeněk Vaněčka,
zdravotnice Olina Krocová

Družiny a družináři:
BÓJOVÉ Katka Váňová
RUPRTI Michala Štauberová
VIZIGÓTI Jitka Luňáková

Družiny vyhráli: RUPRTI
Jednotlivci: Iva Kulhavá, Bára Mrázková a Petr Novotný

MOTTO: Člověk se plně projeví teprve tehdy,až změří své síly s nějakou překážkou!

Do historie vstoupilo:

Družinářky jsou již po čtvrté stejné.
Za dcerou přijel na návštěvu už v sobotu pan starosta Chomutova a Náča ho poslal domů, aniž by Báru uvolnil. A tak pan starosta musel přijet až v neděli.

Stručný průběh tábora:

Spíše jak klidný výlet zprvu vypadala letošní první etapa na Vožeháku. Doplout ke skále, objevit zajímavosti a vrátit se. Však pod palbou nepřátel to zase nebylo tak jednoduché. Při noční hře, kde jsme měli objevit „tam-tamy“, jsme však nejdříve a snadno objevili „Germány“ při jejich „noční hře“, což nebyl žádný problém. Svítili na plno šajnovkami a řvali a řvali jak na lesy. Naši hru nám málem zkazili. „Je to verbež“, prohodil Náča, který jen bezmocně sledoval jejich přesun. Seřazené kameny podle váhy, když jsme před tím všichni z družiny vylezli na strom, nám daly zajímavou tajenku. Vpravo, vlevo, znělo táborem, když jsme s pytlíky na hlavě řízeni kamarádem překonávali Kentáč po prkně. Protože byla velká vedra, letošní výlet byl nasměrován na Zátiší k rybníku. Zde jsme pro pobavení chatařů mimo jiné předváděli „gejzír“ a hlavně vodní lyžování na laně s lidským pohonem. Vodní bojovka se opět odehrála na Vožeháku. Byla zahájena útokem z vody, vyloděním a úplným vyřízením obránců. V závěru pobytu nás ještě v nočních hodinách přivítala cihelna, kde proběhla velmi „hezká“ stezka odvahy. Celý tábor však byl lehce poznamenán nejistotou co bude dál, přijedeme příští rok, nezakáže nám to někdo? Vedoucí včele s Jardou však slíbili, že pro tábor a jeho pokračování se budou třeba i prát. Tak že tábor v příštím roce bude a basta:

Člověk mnohdy ani nedomyslí, jak je ten život nádhernej a že všechno záleží
jen na něm. Protože každé ráno je to vždycky jenom na tobě, jestli se
rozhodneš, že do toho dne půjdeš s dobrou náladou nebo otráveně. A jestli se
budeš na lidi usmívat a budeš na ně laskavý. Jen na tobě záleží, jestli si
z každého dne budeš brát jen to nejlepší. A k tomu si můžeš dopomoci jenom
TY SÁM!