PODIVÍNŮV ODKAZ

Z denníku Čeňka Pacla se naši táborníci dovídají, co, kde a jak mají dělat. Tvrdě zkoušel svoje „potomky“ starý podivín, těžké úkoly jim připravoval by jeho odkazu mohly využít a poklad svůj objevit.

Termín konání: 28. 7. – 10. 8. 1991
Počet účastníků: 10 vedoucích, 50 dětí

Vedoucí a funkce:
hlavní vedoucí Jarda Sauer, zástupce hospodář Jarda Luňák,
kuchařka Jana Sauerová, Hana Studená,
vedoucí Jiřina Slabyhoudová, David Váňa, Pavla Luňáková, Jan Fridrich, Jarda Sauer sen.,
zdravotnice Jiřina Sauerová

Družiny a družináři:
ZEMÁCI Katka Váňová
PODIVÍNI Jitka Luňáková
ESA Michala Štauberová

Etapovku vyhráli: ESA
Družiny vyhráli: ESA
Jednotlivci: Lucie Stoupová a Petr Novotný

MOTTO: V každé nepřízni osudu, v každém neúspěchu a soužení je zároveň počátek možného osudu příštího!

Tradicí se stalo:

Pod názvem „Mont kuchyňos“ se lezla skalka nad kuchyní.

Do historie vstoupilo

Že na letošním táboře byl rekord přítomných dětí a to 50.
Při příchodu třech starších děvčat které si dělaly ambice stát se „praktikantkami“ na tábořiště, když spatřily náš plácek zaznělo: „Ježiši Kriste!!! Tady snad nemají ani kousek elaktřiny“!!!

Stručný průběh tábora:

Díky stále se zhoršující ekonomické situaci jsme nuceni brát na náš tábor šikovnější děti i od jinud. A tak se také stalo, že tři patnáctiletá děvčata vyrazila do Kožlan. Mezi předepsané vybavení si nezapomněla přibalit i kulmu a fén. Již v autobuse sondovala zda by nemohla dělat u „oddílů praktikantky“. Již tehdy je naše zdravotnice Jiřinka upozornila na překvapení, které zřejmě zažijí až uvidí náš tábor. Překvapení je malé slovo. Přímo to byl šok! „Tady snad nemají ani kousek elektřiny“ vyklouzlo z krásných rtíků jedné z nich. „Prvním vlakem jedeme domů“! Nejely. Totiž ten rok byla viulka a vlaky nejezdily. A tak zůstaly. Na Vožeháku probíhá třetí etapa hry a jeden z vedoucích se již po třetí „topí“ a má být zachráněn nic netušící přicházející družinou. Do třetí „akce“ se však náhle vmísil jistý „vedoucí“ z lounského chatového tábora. Obořil se na přihlížejícího Náču proč nejde také na pomoc. Při dotazu proč nejde on a proč tu jen zmatečně pobíhá po břehu pan „vedoucí“ prohlásil že by šel, ale že má na břehu děti ze svého oddílu a tak že prý nemůže. Letošní celodenní výlet byl veden na Lhotský Vrch a k loveckému zámečku Hubert, kde někteří z táborníků poznali svého pokrevního bratra ohromného a skutečného „kňoura“.
A poklad? Jako obvykle, náročné cestování s řadou fíglů a podrazů vrcholící na Velké plotně s fingovaným pokladem. Ten správný poklad byl však ukrytý pod Těžkým mostem. A pravý poklad? Ten ukrývala závěrečná slova našeho „PODIVÍNA“. A naše tři děvčata? Odjíždějí se slzičkami a se slovy: „Za rok jsme tu určitě znova“!

V lidském životě peníze znamenají hodně, ale zdaleka ne všechno! Krásná příroda a volný pohyb v ní, dobří kamarádi, vědomosti a umění jich používat, krásné prožitky, ale také zlí lidé, jež mnohdy ze závisti se neštítí ani nejhorších činů, to vše patří k životu, to vše patří k bohatství, které člověk nosí v sobě, uvnitř. O toto bohatství ho nikdo, žádný policajt ani žádný režim nepřipraví. Snažte se abyste na sklonku svého života mohli říci, že svůj život jste plně prožili a nikoliv pouze přežili. Zkrátka, že ten váš život opravdu stál „ZATO“!