ROHLOVÉ

Dr. přírodních věd Vratislav Ledeč měl zásluhu na tom, že jsme se letos vypravili v jeho stopách do černé Afriky. Po řece Róhl až do Agundy a ještě dále neprozkoumanou a těžko prostupnou krajinou s řadou nebezpečí a záludných nepřátel. Závěrem našeho putování se stala dosud neznámá piramida, jež ukrývala v sobě poklady nejen materiální, ale také duchovní.

Termín konání: 26. 7. – 8. 8. 1987
Počet účastníků: 10 vedoucích, 39 dětí

Vedoucí a funkce:
Hlavní vedoucí Jarda Sauer ml., zástupce hospodář Jarda Luňák,
kuchařka Jana Sauerová, Majka Hubáčková,
vedoucí Míro Špalek, Jiří Nový, Jarda Sauer sen., Jiřina Sauerová, Šárka Bláhová,
zdravotnice Naďa Váňová

Družiny a družináři:
BURÁCI Šárka Zachardová
KOBLÍŽKOVÉ Martin Tykal
LOUPÁČCI Radek Kaška

Etapovku vyhráli: X
Družiny vyhráli: KOBLÍŽKOVÉ
Jednotlivci: Lenka Hubáčková a Jiří Zdvihal

MOTTO: Přišla na vás těžká chvíle, dřív než dojdeš cíle,na strach gatě klidně podvaž, na tmu si vem brýle..

Tradicí se stalo:

Lezení na Mravenčích skalách pro zkušenější borce
Sledování noční oblohy s určováním souhvězdí a pojmenováním hvězd.

Do historie vstoupilo:

Po příjezdu zpět do Chomutova začaly děti v autobuse stávkovat a skandovaly „my chceme zpátky“!
Jiřinka se stává vedoucí, jak ten čas letí!

Stručný průběh tábora:

Rok uplynul jako voda, my scházíme se znova …, tak začíná písnička dětí při zahájení táborových dnů. Však než zazněla, museli družináři splnit v Kožlanech úkol a předat označeným osobám malý dárek. Hned ráno, dne druhého, se vyzvědači snaží co nejlépe popsat své družině cestu, kterou právě absolvovali a také označit místo úkrytu symbolů soupeřících družin. V OZ vynikli ve vytrvalosti tj. v běhu na 3 km Jindra s Martinem. Odpoledne vyrobit pro tábor něco NEJ… to snad nebyl tak těžký úkol, jako se obléci jen jednou rukou s tím, že ta druhá neustále drží ešus naplněný vodou. Nesení medicimbálu na vyrobených nosítkách cestou necestou, bylo jakousi přípravou pro dorostence, kteří záhy vyrážejí na Mravenčí skály zdolávat dosti náročné lezecké cesty. Druhý den se pak vždy jeden průzkumník svezl ve vlaku z Kožlan do Strachovic a zpět a přitom splnil i část úkolu do etapovky. Pro Hróšu a Šárku se stal málem osudným postup po laně s pytlíky na hlavě. Když už byli dostatečně spleteni, měli se vrátit do tábora. Jenže “„neztratili se oni, ale ztratil se jejich tábor“. Zato triatlonisti se nejdříve šli léčit do bahna nad Vožehákem, než vyrazili na trať této náročné soutěže. Při výletě nás přivítaly hned dva hrady Libštej a Krašov a tak všichni byli utrmáceni víc než dost. Zajímavými boji se opět skvěl Vožehák. Zde na dvou prknech lanem spojeni bojovali nalosované dvojice proti sobě. A ne vždy vítězil favorit. To by jistě potvrdil i Antoušek, kterého převálcovala Pavlína. To ale je tu už poklad. Po namáhavé trase se všichni dostávají na Žiďák, kde mají otevřít hrobku a vyzvednout poklad. Že to byla jenom kamufláž nakonec pochopily všechny družiny a tak pravý poklad se vyzvedával u Praotce stromů. Při závěrečném táboráku se loučíme s letošní etapovkou slovy pana Thoreaua:

Ptáky jsi poznal a pušku nepoužil?
Leknín jsi miloval a stonek mu neutrhl?
„Ó buď mi přítelem a uč mě být přítelem TOBĚ.

Poslední písnička nese se krajem, my si na otrlce zase jen hrajem.
Za rok se sejdeme, ta stará parta, znovu se rozhoří ohnivá vatra.
Usíná les, potok i mlází, kožlanský tábor se zas rozchází.
Hromové nazdar vrací se z lesa a vlajka dolů pomalu klesá.Za svitu
pochodní slzy nám kanou, za rok se sejdeme, tak nashledanou!