FIRBÓ

Československá expedice do Hindukúše připravila letos všem účastníkům velmi náročné úkoly. Protože to byla výprava horolezecká i zaměření činnosti celého tábora se ubíralo tímto směrem. Celý pobyt výpravy zkomplikovali obyvatelé kláštera Firbó, kteří rozhodně nepatřili mezi svaté. A tak naši borci museli překonávat nejen nástrahy přírody, ale také nástrahy zlých lidí. Však sladkou odměnou pak byl poklad pro všechny tři družiny.

Termín konání: 27. 7. – 10. 8. 1986
Počet účastníků: 9 vedoucích, 43 dětí

Vedoucí a funkce:
Hlavní vedoucí Jarda Sauer, zástupce a hospodář Jarda Luňák,
kuchařka Majka Hubáčková, Jana Sauerová,
vedoucí Miro Špalek, Jaroslav Sauer sen., Naďa Váňová, Jiří Nový,
zdravotnice Jana Bažantová

Vítězové: výsledky se nedochovaly

MOTTO: Sníte poklad, tím to skončí, zůstanou však vzpomínky na urputná , krutá klání i na pěkné chvilinky.Do života si dnes vemte poučení jediné,dobrým lidem, dobré věci, pomoc je vždy povinné!

Tradicí se stalo:

Že na Pahorku lístečky ukryté jsou a borci tem vyběhnuvší je pro body sbírají.

Do historie vstoupilo:

Předání malých dárků od jednotlivých družin někomu z místních obyvatel.

Stručný průběh tábora:

Letošní tábor měl zahájení již v Chomutově dvěmi předetapami a byl zahájen zcela netradičně předáním dárku každé družiny některému z místních obyvatel. Hned první den jsme museli vybudovat první postupový tábor na Kamenném ostrohu a vyzásobit ho věcmi potřebnými. Světelná signalizace, sledovačka poutníka, lov krásného motýla a ošetření po ušknutí zmije vyplnilo dalších pár dnů našeho pobytu. Pak jsme dokonce i rýžovali zlato, o vítězi rozhodovala celková váha vyrýžovaného olova. Netradiční byl výlet na Krašov, kam jsme vyráželi v odpoledních hodinách za deště. Na Krašově jsme nejdříve na tábořišti vybudovali provizorní přístřešek pro menší táborníky, pak se dokonce přečetl rozkaz a větší borci šli pak přespat do hradu. Měli tam „zajímavou“ společnost čundráků a tak to pro ně byla noc hrůzy. Ráno jsme vzali hrad útokem a osvobodili zajatkyni. Krušno nastalo až při zpáteční cestě, když jsme museli všichni předvést svoje horolezecké umění. Boje o zástavy družin se rozhořely na Vožeháku. Poustevníkova jeskyně nás přivítala netradičně potmě a my jsme opět ukázali, že nejen že se po tmě v lese nebojíme, ale že také umíme lézt po skalách. Přestože se již blížil konec tábora, museli jsme se rozpomenout na začátek a vyrazit za „našim Kožlaňákem“, kterému jsme dali dárek, pro další úkoly. A to už byl také vlastně počátek boje o poklad, který letos byl dokonale kryt různými šiframi a fígly. Přirozeně, že v průběhu tábora jsme absolvovali řadu dalších soutěží, sportů a koupání, tak jak už jsme to znali z dřívějška. Dobře naladěni a s vědomím příštího tábora za rok jsme absolvovali i závěrečný táborák a velké balení při našem posledním letošním dnu v Kožlanech.

A budeme připraveni putovat dál, výš, za síť rovnoběžek, poledníků,
hvězdných map, za meze bezhranična, dál, hluboko za hradby,
kolem lidí, hlouběji až tam, kde bije
SRDCE ČLOVĚKA…